Mořské panny jsou prý nádherné dívky , které kvůli své marnivosti ublížily ostatním. Postihlo je tedy prokletí - staly se překrásnými bytostmi , jež musí žít pod vodou , nesmí se živit ničím jiným než mořskými řasami a černými perlamy. Trpí věčnou žízní , jelikož oceánskou vodu pít nemohou (tak třeba v Mrtvém moři by jim salinita 300 promile asi moc nevyhovovala) a než by se dostaly ke kontinentálnímu vodstvu , jejich srdce by vyschlo a ony by zahynuly. To je však jen malý krůček. Mořské panny nemohou zemřít věkem. Většinou se po několika desítkách let natolik polepší , že by si snad i zasluhovaly odpuštění. Toho se jim však nedostaví. Často tráví své chvíle pozorováním ostatních bytostí. Po několika staletích se většinou zamilují. Ale nesmí se ukázat tomu , koho milují. Pokud by se ukázala , jsou dvě možnosti. Pokud onoho muže nemiluje doopravdy , rozplyne se v mořskou sůl. Pokud jej miluje čistou láskou a není to jen klam , nic se nestane. Mořská panna pak většinou zahyne smutkem , jelikož nemůže žít s žádným jiným tvorem. Jen posuďte , na souši žít nemůže a člověk či anděl zase nemůže žít pod vodou Pokud zahyne smutkem , její tělo zahyne , ale oněch 21 gramů duše se převtělí v labuť , která odletí do sladkých vod. Tato labuť žije přesně tolik let , kolik dní milovala muže , který se jí stal osudným.
Mají modré nebo černé oči a vlnité valsy různých barev (většinou zrzavé,černé,modré nebo fialové)
Teď bych to ráda probrala ještě z biologického hlediska:
Možnosti: Mořská panna by měla mít horní část těla tvořenou nahou pokožkou , na dolní části těla by měla škáru s pokožkou (z hlediska buněčného mnohovrstevnou) pokrytou kožními útvary , konkrétně plaktoidním tvarem šupin.
Mají komorové oči dokonalé jako člověk , což jim umožňuje vidět v třetím rozměru. Když už jsme u očí , zaostřují posunováním čočky dopředu a dozadu.
Nemožnosti: Pokud je mořská panna mořský živočich , měla by mít žaberní lupínky kryté skřelemi , což by na lysé pokožce velmi dobře vynikalo. To by byla VELKÁ vada na kráse. Doporučuji tedy nenechávat si narůst žaberní lupínky. Také pokud má ocasní ploutev , což je ploutev nepárová , měla by mít alespoň jeden druh ploutví párových-a to těch , které jsou k ocasní ploutvy nejblíže. To jsou řitní ploutve. Uznejme , že teď už naše mořská panna nevypadá tak svůdně , že?
A to jsem probrala tak hopem , dalo by se to rozvlést na čtyři stránky. Ale to by nejspíš nikdo nečetl.
Tak , tady vydíte , jak dokáže vědecký pohled zničit krásnou iluzy. Ale upřímně , může to být úplně jinak a krasavice mohou zůstat krasavicemi. Přeci jen náš svět ještě moc neznáme.
V různých starých knihách nalézáme zmínky o mořských pannách. Pročítáme-li některé jejích kapitoly, přesvědčíme se, že to nebyli vždycky jen dravci, bazilišci, jednorožci, mořští hadi, kteří bylí příčinami těch nejpodivuhodnějších dobrodružství, nýbrž že to byli často i jíní netvoři, třeba jako slon ohromní mořští raci, pro něž přeštípnutí námořníka bylo maličkostí, podivné ryby s kravskými nebo prasečími hlavami a pak, mořští démoni, lidé. Z těchto mořských lidských démonů jsou nejproslulejší "mořské panny", o nichž staří námořníci velmi rádi vypravovali různé historky.
Byly to půl panny a půl ryby. Ve starých spisech se zachovalo nejen mnoho jejich vyobrazení, ale také četné přednášky, které o nich s největší vážností proslovili staří učenci.
Zdá se, že tyto prastaré "mořské panny" si potrpěly na svůj zevnějšek zrovna tak, jako dnešní ženské. Ani jedna není podobná druhé, ale všechny jsou půvabné a svůdné. Některé stačil dlouhý rybí ocas, řídce posázený velikými šupinami, jiná se chlubila dvěma kratšími ocasy, hustě pokrytými šupinami. Některé měly dokonce jakási křidélka jako andělíčci. Ale už i mezi "mořskými pannami" byly živly výstřední, kterým se rybí ocasy nelíbily, známe obrázek jedné takové mořské modelky, která nasadila na svůj svůdný ženský předek zadeček jakéhosi psa.
Ale nebyly to jen "mořské panny", o nichž staří námořníci vypravovali a v které staří učení profesoři věřili, nýbrž byly to i jiné lidské obludy. Tak třeba roku 602 vojenský velitel byzantského císaře Mauritia, Menas, viděl prý ve vlnách nilského ústí dva "mořské lidi". Takovým "mořským člověkem" byl asi i mohamedánský prorok Oen (Oannes) a nechybí ani tvrzení, že snad právě tento se stal předlohou pro všelijaké fantastické obrazy "mořských Turků", o nichž se zmiňují některé staleté knihy renesanční doby. Také "mořský mnich" je známou figurkou, která dlouho strašila v starých vědeckých knihách.
Mnohé tyto mořské lidské obludy byly i chyceny. Tak je třeba zaznamenáno, že roku 1187 byl chycen u Oxfordu jakýsi "mořský muž", který ale utekl.Roku 1305 byl chycen v Holandsku jiný "mořský muž", který prý měl na: sobě brnění, tomuto se však nepodařilo utéci, nýbrž po třech nedělích bídně zahynul v Dokkumu. Někdy v letech 1400-1405 se prý podařilo holandským mlékařkám chytit kdesi v okolí Haarlemu opravdovou "mořskou pannu". Odvedly ji domů, oblékly ji a naučily ji prý i příst; žila pak několik let, ale neustále musela býti hlídána, protože stále chtěla uniknout do moře. Poslední "mořskou pannu" ulovili prý rybáři asi roku 1819-1820 kdesi u Shetlandských ostrovů, byl to ovšem asi dnešní kapustňák. Vzácný úlovek se podařil kdysi počátkem XV. století v Adriatickém moři. Tam byl tehdy dokonce uloven "mořský čert", obluda s rohatou psí hlavou a dlouhým rybím ocasem.
současné době se vědci shodují na tom, že mořská panna je vlastně kapustňák, neboli býložravý mořský savec s předními končetinami změněnými v ploutve a s vodorovnou ocasní ploutví. Některé zjevení mořských panen by se tím daly vysvětlit ale zase ne úplně všechny.
Učitel ve Skotsku uviděl v roce 1809 na pobřeží sedět ženu s bujným poprsím. která měla od pasu dolů rybí ocas.
Také tvor který byl vyloven v pol.20 stol. u Shetlandských ostrovů nebyl zrovna kapustňák. Vypadal spíš jako chlupatá ženská s rybím ocasem a vydával pronikavý křik. Proto jej hodili raději zpět do moře.
Další případ byl ohlášen v roce 1830 z Hebrid. Blízko u břehu si hrála malá holčička kterou náhodně strefili kamenem do hlavy. Moře již vyplavilo jen mrtvolku asi čtyřleté dívenky s rybím ocasem.
Ale historky o mořských pannách nejsou jen z hluboké historie. V roce 1977 vyplavila bouře neznámou bytost do kanálové stoky v Pretorii v Jihoafrické republice. Svědkové ji popsali jako bílou ženu s krásnými ňadry a šupinatým ocasem. Nakonec jí lidé pomohli vrátit se zpět do oceánu. O rok později byla další krásná podivná dívka viděna na Filipínách a v roce 1981 v Austrálii a v roce 1986 na pobřeží Španělska.
Kdo však tito tvorové jsou?
Věrohodně vysvětlit existenci mořských bytostí se nepodařilo dodnes. Zvířata to zřejmě nejsou. Tvorové z hlubin oceánů jsou svou inteligencí srovnatelní s lidmi. Podle některých badatelů by mohlo jít o druh Homo sapiens, který se oddělil od suchozemské formy a vrátil se zpět do vody. Mají proto plíce i žábry a mohou žít pod vodou i na souši.
To potvrzuje i případ který se stal v 16. století v Holandsku. Rybáři ulovená dívka se zamilovala do jednoho z nich a zůstala na povrchu. Trochu se naučila mluvit a živila se splétáním sítí.
Ale legendy nám nabízejí i opačné vysvětlení. Jedná se o lidi, kteří zmizeli v moři aby se po nějaké době znovu vynořili s rybím ocasem na svém těle.
V roce 1841 se při bouři v Indickém oceánu utopil námořník z lodi Great King. O dva roky později byl na tom samém místě spatřen svými druhy živý ve vodě opět. To už měl ale šupinatý ocas a vyprávěl, že teď je konečně šťastný ale více ze svého tajemství prozradit nechtěl nebo nemohl.
Je vidět, že právě moře a oceány jsou ještě jedny z nejméně prozkoumaných částí planety a my se jen můžeme domnívat co před námi ukrývají za tajemství.
Učitel ve Skotsku uviděl v roce 1809 na pobřeží sedět ženu s bujným poprsím. která měla od pasu dolů rybí ocas.
Také tvor který byl vyloven v pol.20 stol. u Shetlandských ostrovů nebyl zrovna kapustňák. Vypadal spíš jako chlupatá ženská s rybím ocasem a vydával pronikavý křik. Proto jej hodili raději zpět do moře.
Další případ byl ohlášen v roce 1830 z Hebrid. Blízko u břehu si hrála malá holčička kterou náhodně strefili kamenem do hlavy. Moře již vyplavilo jen mrtvolku asi čtyřleté dívenky s rybím ocasem.
Ale historky o mořských pannách nejsou jen z hluboké historie. V roce 1977 vyplavila bouře neznámou bytost do kanálové stoky v Pretorii v Jihoafrické republice. Svědkové ji popsali jako bílou ženu s krásnými ňadry a šupinatým ocasem. Nakonec jí lidé pomohli vrátit se zpět do oceánu. O rok později byla další krásná podivná dívka viděna na Filipínách a v roce 1981 v Austrálii a v roce 1986 na pobřeží Španělska.
Kdo však tito tvorové jsou?
Věrohodně vysvětlit existenci mořských bytostí se nepodařilo dodnes. Zvířata to zřejmě nejsou. Tvorové z hlubin oceánů jsou svou inteligencí srovnatelní s lidmi. Podle některých badatelů by mohlo jít o druh Homo sapiens, který se oddělil od suchozemské formy a vrátil se zpět do vody. Mají proto plíce i žábry a mohou žít pod vodou i na souši.
To potvrzuje i případ který se stal v 16. století v Holandsku. Rybáři ulovená dívka se zamilovala do jednoho z nich a zůstala na povrchu. Trochu se naučila mluvit a živila se splétáním sítí.
Ale legendy nám nabízejí i opačné vysvětlení. Jedná se o lidi, kteří zmizeli v moři aby se po nějaké době znovu vynořili s rybím ocasem na svém těle.
V roce 1841 se při bouři v Indickém oceánu utopil námořník z lodi Great King. O dva roky později byl na tom samém místě spatřen svými druhy živý ve vodě opět. To už měl ale šupinatý ocas a vyprávěl, že teď je konečně šťastný ale více ze svého tajemství prozradit nechtěl nebo nemohl.
Je vidět, že právě moře a oceány jsou ještě jedny z nejméně prozkoumaných částí planety a my se jen můžeme domnívat co před námi ukrývají za tajemství.
//<![CDATA[ //]]>
prosím kdo ví jak se stát mořskou pannou tak prosím pište na email vilka01@seznam.cz